Žženo,
přesně. Takhle jsme to vyřešili s dceřinými narozeninami, které má teď v létě, tudíž to vždycky byla krásná příležitost k rodinné sešlosti. Ale poslední roky dcera v létě pořád něco měla, jako na potvoru zrovna v termínu svých narozenin. Předloni byla tedy oslava až v září, byla zima, nebylo to ono. Loni jsme se tedy s rodinou usnesli, že budeme dceřiny narozeniny slavit v řádném termínu, který každý zná, Kdo přijde, přijde. Zrovna dnes ráno povídám dceři, že za dva týdny je ta její oslava. A klasika - začala "No ale já asi zrovna...". Řekla jsem, že to přece ale vůbec nevadí, že klidě budeme slavit bez ní, že koneckonců její narozeniny byly zásadním mezníkem i v MÉM životě, tudíž je to vlastně i moje oslava, že budeme jíst, pít a veselit se na její počest a dojatě na den jejího narození vzpomínat.
Viditelně ji to zaskočilo, možná si ten čas i udělá.