Podívej, každý si zaslouží zatracení, protože každý je hříšný. O to právě jde, je jedno, jestli žiješ homosexuálně, lžeš, kradeš, nenávidíš někoho, závidíš,... A každý je slabý a podléhá tomu. To ale neznamená, že se budu tvářit, že je to v pořádku a že ten člověk nepotřebuje pokání a vědomou touhu s tím bojovat a prosit Boha o pomoc, aby mu s tím pomohl. A není ani trochu jednoduché nad tím vyhrávat, ale věřím, že Bůh tu výhru dává, pokud o to člověk opravdově stojí. To nejtěžší je sám v sobě opravdově dojít k tomu, že o to stojím a chci to změnit, někdy to trvá roky. Mluvím o tom, protože jsem si to ve všech výše uvedených oblastech zažila a v některých pořád zažívám.
Nevím, jestli znáš ten příběh, kdy před Ježíše předvedli ženu cizoložnici a on řekl: "Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem." Nikdo nehodil, všichni se nenápadně rozešli. A Ježíš pak řekl:"Nikdo tě neodsoudil? Ani já tě neodsuzuju. Jdi a už nehřeš." Skoro každý zná tu první půlku, ale důležité je i to poslední - nehřeš. Prostě, pokud v tom chceš vědomě pokračovat a nehledáš jiné řešení své situace, poneseš důsledky.