Umami,
mně se ale fůra jmen líbí, jen bych třeba některé sama nedala proto, že je jich strašně moc.
Stanislav má aspoň tu výhodu, že je jich v synově generaci málo.
Když jsem byla malá, tak se mi strašně líbila jména mých praprarodičů - Vojtěch a Kristýna. Neznala jsem nikoho, kdo by se tak jmenoval. Ve chvíli, kdy jsem se ocitla v reprodukčním věku se tak už jmenoval kdekdo.