Příspěvek mi připomněl můj vztah s mojí matkou.Byla hodná,ale bohužel jsme si nerozumněly.Měla mne po čtyřicítce a generační rozdíl byl příliš velký.Její rady,názory a poučování jsem nesnášela.Velmi často jsem si říkala,že já taková nebudu.Nerozumněly jsme si v ničem.Dnes jsem v podobné situaci já.Mám dceru se kterou jsme měly hezký vztah.Dnes vím,že dokud mne potřebovala.Jsem ráda,že je samostatná a nepotřebuje mne.Snažím se žít naprosto samostatně.Je mi sedmdesát a mám spoustu zájmů,přátel i ve věku dcery se kterými si rozumím,ale vztahy v rodině mne trápí.Nevím jestli je to tím,že dcera je jedináček a nebo se vzory chování předávají.Možná je to obojím.Je mi líto,že v přítomnosti dcery cítím odtažitost a chladnost.Čtu různé články i knihy o vztazích v rodině,snažím se v hovorech držet zpátky a přesto z naší komunikace nemám dobrý pocit.Nezbývá než se s tím stavem smířit.Někdy cítím takovou negativitu,že si říkám,že je mi lépe,když se nepotkáváme. Diskuse s ní není možná. Radit tedy nemůžu,ale snad jen to,že vztah mamkas dcerou bývá složiý a radu by přivítalo více dcer i matek.Hana.