Nečetla jsem tu diskusi, jen tedy ten první příspěvek. Víš, já to mám stejně jako ty, protože stejně jako ty jsem ovlivněná tím, čím jsem si prošla v dětství. Dospělý život jsem začala s mínusem. Nic od nikoho neočekávám, ani jsem nikdy nic nedostala a ani nedostanu. Přesto v sobě nemám žádnou zášť a dnes žiju normálně.

Mám dvě děti a vím, že do jejich dospělého života se je budu snažit připravit i vybavit lépe, než jsem měla já. Neumím si představit, že bych měla mít výrazně vyšší životní úroveň než oni. A jsem rozhodnutá a připravená jim pomáhat. Na druhou stranu mám pořád ještě vlastní sny a plány a doufám, že alespoň některé z nich si ještě uskutečním.

Jinak ano, samozřejmě že dospělý jedinec by měl být schopný se postarat sám o sebe a pořešit si své vlastní výdaje.