Kudlo, díky za příspěvek. Dosud jsem myslela, že já a moje rodina jsme z jiné planety, protože žijeme přesně tak, jak to popisuješ.

Mě a moje sourozence matka odmalička vedla k samostatnosti, nikdy by nás ani nenapadlo otravovat ji s našimi starostmi, jako je to v Česku zcela běžné. Ségra stavěla dům, já se rozvedla, brácha má finanční problémy, ale jsou to NAŠE starosti, ne rodičů. Když jsem šla po mateřské do práce, ani ve snu mě nenapadlo počítat s automatickou pomocí babičky. Přitom ona děti ráda hlídá, ale využívám ji jen když jdu večer na rodičák do školy nebo když musím k lékaři. Finanční podpora mladých se u nás nepěstuje, a to nemáme ani auto, ani barák, nejezdíme do zahraničí. A žijeme! Máme pěkné vztahy, v nouzi si pomáháme, ale každý si žijeme svůj život a my mladí ctíme starší. Mojí matce její vrstevnice závidí, že ji nechodíme "vyžírat", že se s vnuky vidí tehdy, kdy chce ona, ne my, že si může žít podle svých představ a plnit své sny. Taky je nejspíš jediná v ČR, která nadává na zvyšování důchodů

Znám ale i opačný případ - babička se doslova vnucuje s péčí a uráží se, pokud po ní nikdo nic nechce. Její dospělý syn je na ní závislý - a dávno rozvedený...