Přesně tak, mě se nechtělo diskuzi číst, protože mi bylo jasné, co rozpoutá. Tcháni si žijí taky úplně jinak než my. Nijak nás nedotují, ale na druhou stranu pomůžou s dětma, když potřebujeme, o děti se zajímají a kupují jim dárky. Letos je poprvé vzali k moři, protože prostě my na moře letos nemáme, a oni jezdí každý rok dvakrát. Musím přiznat, že kdyby jim bylo tak nějak úplně jedno, jak my žijeme, tak mi to přijde taky líto. Ne proto, že bych si myslela, že je to jejich povinnost. A podobné situace jako Mirek psal znám taky, kdy se tchýně doráží, proč něco neuděláme tak a tak. Já se kroutím, protože jí prostě nechci říct, že na to nemáme peníze. Vypadalo by to, jako kdybych si o ně říkala. Ale nepříjemné mi to je, že ona si neumí představit, že máme nějaký rozpočet, do kterého se tato položka nevejde. Že každý rok nejedeme k moři a ještě na hory a nepořídíme to nebo to. Nepořídíme. Máme velkou hypotéku a spoustu nezbytných výdajů. Dovedu si představit, že kdybychom byli fakt sociální případ (nejsme, jsme průměr, co musí doma počítat, máme se dobře) a tcháni na tom byli tak, jak jsou, tak bych ty řeči nesla těžce. Takto si pomyslím, že nad tím nepřemýšlí, a jedu dál.