Já si pomoc nenárokuju stylem, že oznámím, přijedu, vynutím, ale normálně mamku nebo tchyni požádám a pokud nemají něco jiného, zatím vždy mi vyhověly a přiznám se, že kdyby mi nevyhověly, mrzelo by mě to a zkomplikovalo mi to život. Na druhou stranu toho nezneužívám a když nemohou, nenadavám a zařídím to komplikovaně, ale bez nich. Za pomoc jsem vděčná, nemyslím si, že by byly povinní ji poskytovat, ale myslím, že pokud mohou, měly by se ujmout štafetového kolíku od svých rodičů a tchyní, kteří jim také pomáhali. A musím říct, že my jsme byly u babičky denně, otec a děda pracovali na montážích a jezdili domů jen na víkend, mamka se s babičkou střídaly na směny, aby s námi měl kdo být. Druhá věc je, že s návrhem, aby šel taťka na montáže, přišla babička, takže věděla, co to obnáší. Ale ten čas u babičky byl nádherný, báječný, úžasný, babička byla nezastupitelný element v mém životě a formování mé osobnosti. Manželova rodina bydlela v jednom domě s prarodiči, takže se rodinná péče také sdílela. Proč by teď moje mamka a tchyně neměly považovat tak trochu za automatické, že budou trávit čas se svými vnoučaty? Já bych to naopak považovala za sobecké- hodit půlku péče o nás na své rodiče a na pomoc nám se vykašlat. Případně počítat, že tam přijedeme posekat trávu, zabít králíky apod., s tím, že když potřebují, zavolají, my počítáme a ani mi nikdy nenapadlo (a mrzelo by mě), že by si pomoc sehnali jinde nebo se zařídili jinak. Doprkýnka, jsme rodina, máme se rádi a rádi se vidíme a pomáháme si také rádi. Doufám a věřím, že moje děti budou také s takovou láskou a úctou vzpomínat na prarodiče a čas s nimi strávený. (jo, já jsem dokonce hlídávala nejmladší švagrovou, když byla tchyně v práci, byly prázdniny a já zrovna byla na mateřské, ségře jsem denně několik let pečovala o děti, ona nám teď pomáhá tak, že když jede nakupovat oblečení svým dětem, vezme mou dceru a nakoupí oblečení i jí, takže já jí nekupuju skoro nic....)
Pomáháme si dobrovolně a s pomocí počítáme napříč rodinou, je to pro nás normální. Žádný parazit, který by nárokoval pomoc a sám ji nehodlal poskytnout, v naší rodině není. Jsem ráda, že jsem se narodila a vdala do tak báječné rodiny, kde se navzájem sdílíme a máme rádi a pomoc nám není na obtíž.