Kudlo,
i když takto sepsané to vypadá celkem vyhroceně, jsem jedna z těch, která s tebou souhlasí. Holt výchova a důsledky z ní plynoucí. Od mala jsem poslouchla - až ti bude 18, půjdeš z domu a jednou měsíčně můžeš (můžete) přijít s rodinou na oběd. Byť to bylo říkáno v nadsázce, někam se mi to zapsalo a v podstatě to tak i dopadlo. Je ten oběd ze strany teď už jen matky probíhá jednou ročně (z naší strany vícekrát).
Je to model, který se svým dítětem neopakuji.

Na druhou stranu, teď žiji 7 let v rodině, kde je běžné se pro děti obětovat, poskytovat servis a dotace. Přiznávám, že je příjemné nečekané pozvání na oběd, občasné naturálie - samozřejmě recipročně. Je to milý model a překvapivě se v něm necítím špatně.
Nicméně tak trochu se obávám toho, co se ode mne čeká - děti vychovávané v tomto prostředí jsou automaticky zvyklé "natahovat ruce" a očekávat.