Já třeba vím, že "kdyby něco", ségra by si moje děti vzala a druhá by ji finančně podporovala. Já bych své synovce a neteře také přijala s láskou a automaticky. A taky vím, že kdybych se rozváděla, můžu se dočasně nastěhovat s dětmi k ségře. Tyto "dohody" padly při kecání u kafe, ale vím, že to nebylo mlácení prázdné slámy. My s tou pomocí automaticky počítáme navzájem a je to tak dobře. Víme, že je o koho se opřít a že v případě potíží neskončí jeden článek rodiny pod mostem, v děcáku, u cizích... Je to dost psychicky posilující. Snažím se řešit vlastní problémy sama, ale když vidím, že už na to nemám sílu nebo možnosti, obrátím se na rodinu. Kdybych to neudělala, zlobili by se a mrzelo by je to (naopak to platí taktéž)