Joanno, děkuji, přibližně tak nějak jsem to myslela.

Jinak mě docela fascinuje myšlenkový přemet "ona to nepovažuje za samozřejmý, tak je to proto, že se jí toho chudákovi nikdy nedostalo". Není pravda, že by se mi toho nedostalo, jenom to prostě nepovažuju za "samozřejmou povinnost", ale za veliký dar a snažím se toho nezneužívat. Řekla bych podle toho, co tu občas čtu, že s mými pěstouny vycházím nesrovnatelně líp než řada lidí se svými vlastními rodiči, a z tohoto pohledu se považuji spíš za šťastlivce než za chudáka.

Moje děti říkají mým pěstounům babi a dědo, vídají se s nimi často a já se snažím, aby měli co nejvíc společných zážitků, a jsem vděčná osudu za tu možnost, že můžou mít za dědu a babi tak skvělé lidi.