Kudlo,
to si samozřejmě myslet můžeš, protože zjevně uvažuješ jinak než já.
Pravdu máš v tom, že nějaké pocity, jestli někomu něco dlužím nebo nedlužím fakt nemám. To samé naopak, jestli někdo něco dluží nebo nedluží mně. Pokládám za normální a přirozený něco pro někoho udělat, když můžu a chci, aniž bych za to cokoli očekávala. Pro mne je dostatečná satisfakce to, že má ten druhý radost, tím to začíná a končí, nepíšu si to nikam do deníčku. A je jedno, jestli jde o radost, kterou má ten dotyčný z toho, že něco poskytl nebo že je mu něco poskytnuto. Nic navíc není potřeba.