Ono je to také o tom, jestli to to okolí jako obtěžování vnímá, ne?
Z vlastní zkušenosti:
Zeptala jsem se vedoucího tábora (skauti), kam mé bezlepkové dítě jezdilo 8 let.
Odpověď zněla - buď bez diety, nebo ať nejede. Nu dobrá, dítě týden brečelo, ale uznalo to.
Pak jelo na "bezlepkový tábor". Reakce - nikdy víc, nejsem mentálně zaostalé stvoření (podle dítěte se k nim tak vedoucí chovali), chci stany sekerku, potok...
Dotaz v jiném oddíle (skauti). Odpověď - poradíme se se zdravotníkem a s kuchařkou. Za dva dny - pokud nám pomůžete (průběžný dovoz jídla, půjčení některých věcí do kuchyně), tak to zkusíme. Podmínka - pokud během tábora zdravotník nebo kuchařka uznají, že to nedávají, budu vozit jídlo denně, aby šlo jenom přihřívat. Zvládli to.
Výsledek - skvost - nadšené dítě, hrdá kuchařka a testy naprosto v cajku.
Evidentně ten, koho by to obtěžovalo to řekl, ten, kdo to vzal jako výzvu do toho šel.