Veselé nemám.

V dětství jsem jezdila vlakem s podobnou samozřejmostí, jako většina Pražanů používá metro. V posledních letech jsem několikrát vlak dobrovolně zkusila, jako že nebudu muset řídit, takže s vidinou, že si odpočinu, a zvládám to čím dál hůř. Jako jo, vlaky hezké, ale...no rozhodně už do toho nepůjdu, pokud bude jiná možnost. Když mi pod nohama nehoří vagón a nerozláme se lokomotiva, tak je výluka a stejně se místo vlakem jede autobusem (dělá se mi v něm špatně, tak jezdím busem nerada, to už radši to auto). Rychlíky pak nabírají hodiny zpoždění (zatímco na ceduli stále svítí optimistických 10 minut), protože se jeden autobus někde zapomene, zatímco osobáky vyjedou na čas a ty zpožděné rychlíky pak pouští těsně před cílem cesty, takže do cílové stanice dojedou téměř současně...a oba hodně zpoždění .

Jo, vlastně dost legrační je moje (ne)schopnost na zastávce metra Kobylisy vystoupit vždy jiným východem, než potřebuju, přičemž je pak pro mě skoro nemožné najít ten správný směr cesty nebo správnou zastávku autobusu. Jinde problémy nemívám, ale tady je to pro mě jako začarované .