Naprosto souhlasím
nechápu, proč některé děti potřebují při jízdě tramvají stát na sedačce, viset za ruce z okýnka a ječet na celou tramvaj, přičemž maminka stojí o tři místa dál a ťuká si do mobilu... proč v kavárně dítě lítá mezi stoly, vřeští, posouvá židle do uliček, sype cukr po stole, zatímco maminka si povídá v rohu s kamarádkou... proč v restauraci mám poslouchat dítě co sedí o pět stolů dál, jen proto, že nechce rajskou polévku, ale hráškovou... svoje děti beru s sebou téměř kamkoliv - TÉMĚŘ - znamená to, že s nejstarší jsme byli v ND na baletu v jejích 5 letech, se synem jsem ve stejném věku nezkoušela ani kino... prostě se podřídím tomu, co moje děti zvládnou a co ne, znám je, vím, jak jsou schopné reagovat, co zvládnou a co ne... a co se týká míst, kam s nimi musím, tam trvám na jejich slušném chování, od malinka vědí, že prostě nesmí omezovat jiné - občas pak jsou zaražené, jak je možné, že někdo jiný takové věci neví
btw - co se auta týká, zaženu je raději do pole, než abych riskovala jejich přejetí
(neříkám, že to byl tvůj případ, ale když potřebuju projet autem po úzké cestě a chodci se sice rozestoupí, ale na obě strany místo k jedné, taky si myslím cosi o bandě idiotů... )