Jinak mě ten přístup k dětem u nás nijak tragický nepřipadá, za celých 7 let jsem nezažila, že by se na nás někde dívali nějak nepřátelsky, nebo že bych měla odepřený přístup tam, kam jsme chtěli....jediné, co jsem vnímala, byla občas neochota pomoci někde s kočárkem, to jsem si sem tam musela někoho v metru nebo buse poprosit, ale jinak jsem žádné nepřátelství vůči sobě ani synovi nezažila...ale možná je to i tím, že jsme ho do určitého věku nebrali na místa, kde jsme věděli, že by to moc nezvládal nebo mohl někoho obtěžovat...prostě jsme třeba rok počkali a do té doby jsme chodili a jezdili jinam, nevidím v tom žádný problém...a nemyslím, si, že by se všude všechno za každou cenu muselo přizpůsobovat dětem...