no vida... my se nakonec shodneme...

já samosebou neočekávám, že děti budou vychované samy od sebe, ale očekávám, že je budou vychovávat rodiče a to jaksi průběžně... jinak co se týká metody usměrňování, taky netvrdím, že správná cesta je děti seřvat, případně jim jednu střihnout... třeba syn je poměrně otravné dítko, nic ho dlouho nebaví, při delším čekání se nudí a prudí... když vím, že budeme trávit delší dobu třeba u doktora, beru s sebou různé odvaděče pozornosti - malou svačinku, knížku, autíčko... a pak to postupně vytahuju, když se začne blížit k hranici prudění... pak nastoupí různé hry, jako slovní kopaná, kolik modrých věcí vidíš, kdo první najde v zorném poli číslo 5 a podobně... takže když pak vidím v čekárně maminku, co si listuje v časáku, zatímco její dítě tam už stihlo roztrhat půl stojanu letáků, pomalovat pastelkou dveře, pošlapat ostatní sedadla a celou dobu nepřetržitě halekat, říkám si, jestli jsem tedy tak hrozná, když mi to vadí...