Já nehoukám na nikoho, ale když mi cizí (i to moje) dítě příliš narušuje moje kruhy, nemám problém slušně je oslovit a říct, co mi nemá dělat. "Prosím, nekopej mi do toho sedadla. Děkuji."
Nestává se mi to často. Hulákající děti tiše přetrpím (své ne, tomu řeknu, ať nehuláká, a klidně budu za netolerantní matku, já snesu hodně, ale nemám ráda řev, když není nezbytně nutnej, a u vlastního dítěte hlasitost bez rozpakování reguluji, když je potřeba).