Jeden z dobrých tipů je zaměřit se primárně na viditelný věci. Takže když už se člověk dá do úklidu, jít prvně po tom, co je na povrchu, na první pohled. Když věnuješ pár minut tomuhle povrchovýmu binci, je výsledek vidět. Když věnuješ stejný čas organizaci šuplíku nebo skříně (které pak zavřeš), optický efekt je nulový. Ten pocit ze zorganizovanýho zavřenýho šuplíku pak nehřeje tolik, jako pocit z prázdný čistý desky stolu/linky.
Jo a taky pomůže zkoušet se vědomě trochu podívat na vlastní domácnost jinýma očima. Protože člověk je často stižen selektivní slepotou, když leží hřeben na kuchyňské lince (nebo doplň cokoli, co na příslušné místo nepatří) dost dlouho, náš mozek si na to zvykne a pak to automaticky přehlíží, jako že to tam tak nějak patří. Takto se pak stane, že člověk "najednou prohlédne" a s hrůzou zjistí, co má za binec na naprosto nelogických místech, třeba že na kuchyňské lince už půl roku zavazí laminovačka, foťák sedí mezi kořenkama, na jídelním stole je kompozice slánky a kraslic (ač je prosinec) atd. To přeučení se z provozní slepoty chce dělat trochu vědomě, já občas udělám třeba to, že si stůl, na kterým je provozní binec, mobilem vyfotím, pak si "nezaujatě" prohlídnu tu fotku, a teprve mne praští do očí, že jsou tam věci, který by jinýho člověka zarazily na první pohled, ale já jsem si jich ani nevšimla, protože si na ně můj zrak prostě už nějak "zvyknul"