já tak nějak věkem až po cca 32 - 33 letech.
Prostě najednou si říkám, že většina našich cest nejsou náhody a že spousta těch nedorozumění nám může i něco pozitivního ukázat ( na jiných, na sobě sama)..
Nebo si zkusit situaci promítnout z druhé strany- třeba ten dotyčný ani netuší, že ublížil nebo řekl něco , co urazilo..
Odpuštění prostě moc osvobozuje. Ti, co neodpouštějí, mi připadají takoví svázaní v kleštích a tak bych žít prostě nechtěla. Takže dělám vše proto, abych nemusela..