ahoj, nevím, jestli tě to potěší, ale mám to podobně jako ty.. S manželem jsem jakoby procitla a uviděla ho jinak a děti jsou na jeho straně v případě sporů.. Práci si hledám, mám kormě velkých ještě malé děti.. Já bych to definovala tak, že jsem dospěla, naráz jsem se rozhlédla a uviděla svět a vztahy kolem sebe jinak... Zjistila jsem, že žiju v rodině, kde mě sice mají rádi, ale kde mě nerespektují, kde jsem tak vycházela vstříc, až jsem se úplně někde ztratila.. Kde o cokoliv požádat z mé strany se považuje za problém, ale přirozeně se očekává že vždycky vyjdu vstříc.. Manžel má dlouhodobě tendence v případě sporů s kýmkoli za mnou nestát, jakoby z principu a abych nedělala vlny, což taky bolestně vnímám..Doteky s manželem taky nefungují, ale nefungovaly nikdy, teď mi to ale moc vadí..Taky v tom pěkně lítám ), ale narozdíl od tebe mám i relativně malé děti.. Zaujal mě ten příspěvek tady kde někdo psal, že řešit vše v pořadí práce, zábava, vztah. Tak to taky hodlám dělat.. Hodlám získat pevnou půdu pod nohama a nedělat unáhlená rozhodnutí.. Každopádně už nechci tak moc zapomínat na sebe.. Svobodu mám narozdíl od tebe pramalou, tu si hodlám víc vydobýt, až budu mít práci..Hodně sil, ty jsi mladší (mně je o dva víc) a máš velké děti, nebála bych se rozšiřovat svobodu a hledat nové obzory.. Manžel je pravděpodobně jednodušší a nestačí držet krok..