Asi bych ve Tvém případě postupovala tak, že bych si našla novou práci, abych vyloučila, že moje vztahové problémy jsou spojené s tím, že řeším, čím se normálně nezabývám, když jsem naplněná prací.. Kdyby i při práci trval odpor k partnerovi, řekla bych mu, co se děje, že potřebuji teď chvíli žít vedle něj, ne s ním spát, abych zjistila, co se v našem vztahu děje a abych se mohla rozhodnout jak dál.. To by i on mohl pochopit, že je to vážné.. Pak bych žila nějakou dobu vedle něj a sledovala bych, jak moc mi chybí případně jak moc se mi ulevilo - je docela možné, že třeba manžel je manipulátor, jen ty to třeba nevidíš.. Zároveň běží doba, kdy se dětem nesahá na domov a jsou relativně v klidu.. Kdyby to trvalo dál, vidělo by se, jak podobné soužití s manželem snášíte - třeba velmi dobře vkvůli dětem.. popř, jestli se neděje něco pozitivního směrem zpátky ke vztahu.. Kdyby to vůbec nešlo, hádaoi byste se a dělali si naschvály, tak bych zvolila rozchod..