Tak určitě se to nedá paušálně aplikovat na všechny, ale obecně s tímto tvrzením souhlasím. Jednak z vlastní zkušenosti, jednak ze zkušenosti blízkých lidí z okolí. Jenomže je důležité pochopit, co se tím "naplnit život" vlastně myslí. Není to o plnosti týkající se dětí, partnera, zážitků apod. Jde o vnitřní naplněnost. Dost těžko se to vysvětluje, některé zkušenosti jsou nepřenosné.
Například když člověk v dětství neměl dost lásky, pocitu blízksoti, prošel si týráním apod.,bude s pocity vnitřní prázdnoty bojovat víceméně celý život. Ani nemusí vědět, že to je zrovna tohle - nemusí si to vůbec uvědomovat. Já to pochopila až u psychologa. Je to jako obrovská díra někde uvnitř,kterou se člověk snaží zaplnit. Znám lidi, kteří to zaplňují právě tou chybějící láskou (=nezdravá závislo na partnerovi, dětech), jídlem (=obezita), alkoholem(=závislost),cigaretami, dokonce jedna příbuzná maniackým nakupováním naprosto nepotřebných věcí. Jenže tohle "naplňování" pomůže vždycky jen na chviličku, pak to bolí znova a zase je tam ta díra.
Řešením je naučit se čerpat sám ze sebe, najít si to uvnitř, nelepit tenhle nedostatek ničím zvenčí. Ale snadno se říká, špatně dělá. Já s tím bojuju celý život, se střídavými úspěchy. Jakmile mám pocit, že už to je konečně OK,zase to přijde...
Takže i když mám děti, rodinu, zaměstnání a přátele,koníčky, bydlení a objektivně mi vůbec nic nechybí, ta sžírající vnitřní prázdnota tam je pořád. A stejně tak to může mít i ta Halina P., nebo kdokoliv jiný. Do duše jim vidět ze stránek časopisu nejde....