Dryádo, souhlasím, ale ještě přemýšlím nad takovým okamžikem během mé psychoanalýzy, kdy se mě po nekonečném mém vyprávění o tom, že mě štve, že jsem tlustá, naplňuju se marně jídlem jako černá díra a pak se za to nesnáším, protože oplácaná je pomalu výrazem mé psychické choroby zeptal zcela suše analytik, proč bych nemohla být šťastná oplácaná (topnem jako co co go?? ) Nějak jsem si na to dodnes nedokázala odpovědět. (V případě obezity už je to jiná liga, tam jsem to cítila jako zdravotní problém). Takže ta hranice patologie je asi i psychology vnímána různě... Já sama nějak nevím, jak se k té špekulaci postavit.