To je zajímavá myšlenka. Jsem při těle, už v pásmu obezity. Nejím sice jako ptáček, ale rozhodně se nepřejídám a hýbu se - nepřibírám, ale že by váha klesala, to ne. Mě se právě týká to neradostné dětství. Nemám v současnosti pocit, že bych tím nějak trpěla nebo že v životě trpím nebo ho nemám naplněný. Spíš mě napadá, že období, kdy jsem v životě zhubla, byla vesměs velmi klidná, měla jsem klidný pravidelný režim a spoustu času na sebe, cítila jsem se v té době spokojená. Napadá mě, jestli jsem sama sobě podvědomě nenahrazovala ten nedostatek lásky z dětství.