Kudla, já rozumím snaze přijmout tělo jaký je, nakonec nám nic jiného nezbejvá a jsou určitě agresivnější choroby než obezita. Ale nepopřeš, že od určité hranice to zdravotní problém je, ten tuk není jenom na prdeli, ale i v orgánech, celková zátěž na tělo vyžaduje daleko větší výkon a opotřebení. A že není důsledkem toho, že se dejme tomu půl roku vyžíráš z nějakého specifického důvodu, ale dlouhodobě děláš dietní chyby, nemáš vyváženou stravu. Mohu připustit, že někdo hodně prostej, šťastnej, s naplněným životem posnídá slaninu, k obědu si dá zapraženou polévku plus svíčkovou a večer livance s meruňkama a šlehačkou, aniž by tušil, že to není ideál a takhle si to dává 30 let, protože je zvyklej. Pak je asi kravina hledat psychický příčiny a je to jenom "blbost". Je ale naprostá většina lidí, co se s tím nějak perou a dlouhodobě prohrávají, vyzkoušeli x věcí, chvilku úspěch, potom propad a meziroční nárůst 1kg-2kg udělá za 10 let 15 kg. A právě těm možná něco v životě chybí, když nedokážou tak "jednoduchou" věc, jako "nežrat", ačkoliv by si to tak přáli.
V tom článku se primárně píše o vážných nemocech, mě už tohle téma trochu nudí, tak jsem vzala právě obezitu, protože ač je to "rýmička", má to každý druhý. Mně se celkem líbí, jak osobně přistupuješ ke svému problému (pokud ho máš, já nevím jestli jsi cvalda), máš pocit, že až budeš chtít, tak můžeš, v pohodě..