Kapradino,

třeba: - několikaletý nucení hrát na hudební nástroj (o kterej jsem od začátku vůbec nestála a nebavilo mě to)

- na léto jsme jezdili k jedný rodině, kteří nikam nechodili, ale neustále se vařilo, i v tom horku oběd o třech chodech, zabilo se tím celý dopoledne, po nás dětech to naštěstí nikdo nechtěl, jen občas pomoct, ale podle mýho názoru to bylo úplně zbytečná ztráta času a myslím si to dodnes.

Teda tam jsem neměla pocit, že by to brali nějak úkorně, že kvůli dětem musej, oni to tak CHTĚLI a potud to bylo v pořádku, ale mě naplňovala děsem představa, že bych to snad jednou dělala taky, a kdyby se přemáhali a dělali to s pocitem, že jsou uštvaní, ale "je to pro nás", tak bych si i dneska řekla, že je to zbytečný.