Taky jsem to tak v dětství měla,stačil jeden týden na půjčené chatě u Dyje. A letos, když jsem měla kvůli dceři pekelné výčitky, že nejedeme nikam, mě potěšilo, že jí to fakt nevadí. A ochotně šla jednou k Jizeře, jednou do lesa a na skály, když bylo přijatelně. Jinak ji baví být doma, máme naštěstí zahradu a malý bazén na ochlazení. Anebo jde za sestřenicí nebo babičkou. Jsem ráda, že to máme podobně (než povinný pobyt někde, raději pohoda doma s občasným zpestřením). Jen jsme chtěly s ženami z rodiny jet do Ikey, ale v tom horku je to pro nás moc náročné.