"máme naprogramovanou svojí váhu?"

Myslím, že máme.
Alespoň na sobě to pozoruji.
Když se vůbec nehlídám, ale ani nepřejídám, prostě uspokojuji hlad a chutě, jak si tělo říká, dostanu se na určitou váhu a držím si ji. Mohu se občas i nacpat čímkoliv nezdravým a kalorickým, jindy zase jídlo vynechat, s váhou to nic neudělá. Tělo si to samo kočíruje.
Problém je v tom, že mně se váha (resp. postava), kterou mi tělo vnucuje, nelíbí, protože mi vnucuje postavu "krev a mléko"
Své požadované váhy dosáhnu, když se ovládám a dodržuji přísnější životosprávu. Jídlo jím takové, jaké mi chutná, včetně brambor nebo knedlíků, ale malé porce a nic večer. A žádné mlsání, samozřejmě. Ovšem vždycky se časem něco stane, třeba jsem nemocná, nehýbu se a z nudy začnu více jíst, roztáhnu si žaludek a všechno je zase v pytli. Zase musím sbírat morálku, abych se vrátila k přísnějšímu režimu a kil se zbavila.

Takže k tomu udržení - myslím, že vyloženě dietu držet nemusíš, ale určitě musíš jíst jinak, než na té "naprogramované" váze. Třeba jeden den si více dopřát, druhý den zase odlehčit, nebo celkově zmenšit porce, nebo odbourat večeře ... Co pro tebe bude nejschůdnější. Já třeba miluji sladké pečivo a ovoce, bez toho bych nechtěla žít, takže si to dávám každý den k snídani, ale přiměřenou porci a nejím už nic večer. Myšleno v tom disciplinovaném udržovacím režimu.