77, nevím, zda jsem se té diskuse tehdy účastnila, ale moje pocity se velmi podobají Tvým.

Já jsem naštěstí žila v rodině úplně jiné, ale měla jsem dlouho trauma z toho, že to tak asi mezi lidmi obvykle chodí a že v tom případě nemám šanci potkat žádnýho partnera (protože už tehdy jsem věděla, že než toto, tak radši sama, a role takové modelové "ženušky" mi přišla děsivá, protože jsem věděla, že taková nejsem a nikdy nebudu).

Naštěstí mě život vyvedl z omylu , a kdo ví, třeba ty seriály byly k něčemu dobré, protože mi pomohly uvědomit si, co tedy rozhodně NECHCI.