"Normální" ve smyslu, jakých je většina, nebo které to dělají "správně"? Mezi pruděním a volnou výchovou existuje celá škála možností. Já po dětech požaduju určité činnosti a jiné jim zapovídám proto, že to považuju za správné, ne proto, "že jsem to řekla". A pokud je něco správné, je to tak většinou pro děti stejně jako pro dospělé. Takže zuby si čistíme všichni, nohy na stůl nedáváme nikdo a o příležitostné brambůrky večer k filmu se podělíme, byť zdravé to není pro nikoho. Věcí, které dopřáváme sobě a dětem ne, je docela málo (alkohol, sex, filmy nevhodné pro děti,...).

U vás je problém, že se s partnerem na oprávněných požadavcích neshodnete, a o to víc "musíš prudit", protože on by povolil. Co se pro začátek dohodnout na nějakém nepodkročitelném minimu (čištění zubů a mytí rukou) a to ostatní nechat zatím být? O prázdninách většinou nevadí, když jdou děti spát později, a když někoho nepozdraví, sice je pokárám, ale že bych to z nich páčila násilím nebo si kvůli tomu kazila den, to tedy ne, to ať si radši lidi kolem myslí, že jsou "nevychované", pokud už mají potřebu soudit.