jentak,
rodina snad proboha není polepšovna nebo internát... upřímně, čím déle to tu čtu, tím víc děkuji svým prarodičům, že se nechovali jako bachaři na Borech a měli jsme doma pohodu bez buzerace pro každou pitomost.
Mmch., částečně se to týká i matky, ta sice má tendenci chovat s k dětem jako dozorce k černochům na plantáži, ale když se provdala za otčíma, taky dost těžce nesla jeho nesmyslná pravidla typu "oběd bude PŘESNĚ ve dvanáct na stole". Možná na to byl taky z domova zvyklý, ale pro nás, kteří jsme naopak byli zvyklí přizpůsobovat pravidla životu a ne podřizovat život pravidlům (navíc pravidlům "pro pravidla") to byl ad jedna šok a ad dvě často důvod k nezřízenému veselí, jak může být někdo TAK koženej.