Přidat odpověď
. Napřed jsem odluku vnímala jako čas, který potřebuje on, aby dospěl k nějakému rozhodnutí. Pak jsem to ale náhle uviděla jinak:on mi nedokázal říct, že mu je špatně, podprahové narážky jsem nevnímala, na co jsem měla reagovat? Pozvolné odcizení kryl únavou z nemoci.
Oves,
manžela sis brala jako dospělého,vyzrálého jedince,nebo jako své první dítě?? A v současnosti ho vnímáš jako partnera,nebo dítě,kolem kterého se musí chodit po špičkách,ofukovat a dbát na jeho duševní pohodu!? Přece to,že se po narození dětí přesouvá pozornost od partnera k dětem je naprosto v pořádku!? A Ty se ještě obviňuješ?? Za co?? Jestli někdo potřebuje terapii,pak je to on,ne Ty...
Předchozí