Dráčku,
jakou jistotu? Na světě kromě smrti není žádná jistota. Génius může skončit dobře nebo špatně, průměrný člověk může skončit dobře nebo špatně a dokonce si o sám může vybrat, co bude pokládat za "dobře" a co za "špatně". Ovšem existuje něco jako pravděpodobnost. Např. pokud budu porušovat denně dopravní předpisy, je vyšší pravděpodobnost, že budu platit pokutu než ten, kdo je neporušuje nikdy nebo jen zřídka. A podle mého názoru je vyšší pravděpodobnost, že člověk, který má na všechno nějaké výmluvy a omluvy, což je často právě ten "papír" na jinakost, nebude ve vyšším věku zrovna vyhledávaný pracovník, protože v dospělosti nikoho žádné papíry zajímat nebudou.
Mmch., znám pár dospělých, kteří přesně splňují diagnózu ADHD a i když jsou vzdělaní a úspěšní, dělat s nimi je za trest. Při představě, že se na to někdo celoživotně vymlouvá a přitom si uvědomuje, v čem je problém, je mi celkem úzko. Tihle za to nemůžou, protože za jejich dětství se nediagnostikovalo a tudíž ten problém nevidí a nechápou.