Pam-pelo, díky za rozbor, jsi hodná Nemyslím, že se má dobře. Po dětech se mu stýská velmi. Toto mě ale už nedojímá - upřednostnil sebe, když skočil do odluky s tím, že věděl, že teď přidá do hry i děti. Naivně si myslí, že se hrany nějak obrousí, že to nějak časem přijmou a zpracujou. Jsou z toho stavu nešťastné. Nic neudělaly a odešla jim jediná dosavadní jistota: rozpadla se rodina. Jaký jim dáváme vzkaz? Jistoty na světě nejsou. Všechno může skončit destrukcí. Za to bych ho nejraději zabila.
Máte pravdu, přestávám čekat na jeho rozhodnutí, začínám se rozhodovat sama. A je to velmi bolestné, ale jak k tomu dojdu, půjdu si důsledně za tím. Tak zatím dobrý, ne?