Tragiko, ale co s tou situací?
Přece každý to má v sobě vážně jinak - a co zmůže psycholog? ten tak jako tak může jen čekat, jak se s krizovou stuací jeho klient uvnitř popere a až dostane nějakou vnitřní sílu k nějakým změnám...
Některé věci a postupy nejsou pro každého, psycholog by měl odhadnout, co má komu poradit - každému na míru.

Jo, kdyby člověk věděl dopředu, jak co dopadne, to by se to pak snáz jednalo a rozhodovalo, čekalo...snášelo či rozsekávalo .
Jenže to člověk neví, tak řeší okamžitou situaci.
A rodinný a partnerský typ (kterým myslím zakladatelka je), kterému na rodině záleží a stavěl na ní svůj život, se snaží rodinu udržet dlouho, protože doufá a chce dát šanci. Jde možná dál, než by šly jiné ženy. Je to špatně? Je to hůř, než se hned rozcházet?

Podle mne ne. Špatně je rezignovat na svoje potřeby a radost a štěstí, ale to tady zatím není...zakladatelka ale bude mít do budoucna aspoň pocit, že udělala vše, co bylo v jejích silách. A to vůbec není k zahození - vědět, že člověk pro dobro věci víc udělat nemohl. Hodně to člověka osvobodí v tom dalším životě.
Člověk by měl (tak to vnímám) prostě dělat věci podle sebe - a jak nejlíp dovede v tom kterém okamžiku...ne kvůli druhým, ale kvůli sobě.