mončo, tady mi přijde, že to funguje tak nějak... jinak. samé sluníčkové maminky s roztomilými dětmi. na místním hřišti už nás fakt znaj i úplně cizí lidi. nedávno jsem pomáhala jednomu nazout botku a druhý vzal roha. dokonale. našli ho sousedi, jak se houpe za zídkou schodů ke vchodu, nohu šprajclou do zábradlí, visel hlavou dolů, blboun jeden. trvalo to asi 5 minut lítání kolem všech paneláků, hrůzou sem už jen fňukala... děs. jedna maminka s 3letou holčičkou si dělá srandu, že ta její se od kluků učí kam až se dá utýct, vylízt, snad i podhrabat
se starším, který byl relativně normální kluk, co se vztekal, občas zdrhal, ale po nějakém čase práce na ,,problému,, se to dalo vyřešit přišli tyhle satanáši, každej z nich vydá za dost sám a dohromady.... oni vědí co a jak, jsou si vědomi, že jim to stejně neprojde, ale zkouší to vždy. každý den. já zkoušela pekařovou, r+r, přednášky od psycholožky.... nakonec vlastně uplatním asi nejlíp ve výchově rum - dám si pár frťanů a budu to vidět hnedka v jiným světle a nebudu se s tou výchovou tak nervovat.
ohledně jiných lidí - netroufaj si na ně - netroufaj si na ně cvičitelky, rodina, kamarádi