Všiml jsem si staršího tématu, ale zaujalo mne. Z doby bolševika pamatuji, že každý se cítil povolaný vychovávat či korigovat cizí děti, lecdky šlo i o peskování lidí dospělých, jen o lidí o generaci starší či ještě starší. Tenhle případ je opravdu jak ze staré školy. Asi dobře míněné, ale to "nebo ti umře", to mi přijde fakt strašný. Nesedla by mi ani výchova normální, zkrátka cizí lidi nemají co vychovávat děti, co nejsou jejich.

Z toho vidím určitou výjimku, nebo spíš jinou věc. Např. soused říkal, jak v době nějaký hošík něco odhodil na chodbě, on ho napomenul, že se to nedělá a jeho maminka se ohradila, že to je v pořádku. Takže cizí dítě napomenout, aby třeba na chodbě neplivalo na zem, to ano. Tak by člověk napomenul i dospělého, tady nejde o snahu vychovávat cizí dítě, spíš se člověk ohražuje vůči nevhodnému chování, kterého je svědkem.

Byl jsem naučený pouštět lidi v tramvaji sedět, vlastně to dělám i nyní, jelikož mladší generace tu potřebu nemá. Jen si říkám, jestli to budu dělat ještě v 60, což není za tak dlouho. Asi ano, ale lidi starší... Dřív by lidi mladšího upozornili, že je vhodné pustit invalidu či starého člověka sednou. Dnes to nikdo neřekne. Výchova chybí už od dětství. Cizí děti ale nevychovávám a v té tramvaji pouštím sedět, i když tam bývají o dost mladší.