Liško, taky jsem dojímací typ - stačí mi kouknout na fotky, když byl syn miminko, najít nějaký kousek miminkovského oblečení, které jsem měla u něj oblíbené...na první cestě do školky jsem měla skoro taky slzy v očích, stejně jako na rozloučení s předškoláky...ještě dneska, když slyším písničku Měsíce od Hradišťanu, na kterou měli vystoupení, tak skoro brečím...a když šel syn loni do první třídy, tak jsem byla naměkko už dlouho dopředu...ale pořád jsem se tak nějak držela....ale když mi pak večer těsně před prvním školním dnem, přišla SMS od jeho paní učitelky ze školky, kde mu přála šťastné vykročení do školy, tak jsem se v tu chvíli regulérně rozbulela...a hodně naměkko jsem byla i když přinesl první vysvědčení...jako já jsem vždycky byla spíš dojímací typ, ale co mám syna, tak je to ještě daleko intenzivnější