Nastesti v teto konkretni diskuzi se nikdo za to "jedine spravne" nijak nebil. V evangelickych sborech jsou ruzne zvyklosti a i pro tuto otevrenost mam ČCE tak rada. Ja dekuju Pavle za jeji zkusenost, nakonec mi poradila to, co mi nejvice pomohlo - nejlepe se domluvit primo na miste.
S tou svickou jsem dostala kapky od vlastni maminky a spis nez "boj mezi evangeliky a katoliky" to byl jeji maly osobni vypad, kdy zapaleni svicky okomentovala jizlivym "A to jsi evangelicka?!". Ona sama je sice krtena evangelicka, jako dite v te praxi jeste vyrustala, ale jinak je nepraktikujici. Me, jako nejmladsi dite uz dokonce i nejak "zapomneli" pokrtit, hledala jsem si tu cestu sama v dospelosti, kdy jsem se konecne nechala pokrtit sama a ta kontinuita, zivot ve sboru a predani beznych zvyklosti mi proste chybi. Pak vznikaji ty situace: V nasi rodine hrob meho dedy - katolika, ktery zemrel pred babickou a pamatuji se, ze se mu svicka zapalovala. ALE! Az ted jsem se dozvedela, ze mu ji zapaloval pouze muj tata, krteny katolik. Mama pry nikdy. A ted v tom hrobe lezi i babicka evangelicka a moje pochybeni z neznalosti je hned prilezitosti k rypnuti... No, takova normalni rodinka.