Moje dcera (letos druhačka) ty výzvy vyhledává. Je to taková povaha. Ano, ona i já jsme rády, že nemusíme odpoledne trávit hodiny přípravou na další den, protože školu zvládá v pohodě. Že má víc volného času. Nicméně ani dcera neshledává užitečné, když jedinou výzvou v hodině bylo tu hodinu přečkat a "dělat" to, co se ostatní teprve učili (a ona to už uměla a měla práci hotovou mnohem dříve). Prostě vydržet x minut potichu zírat před sebe a nedělat nic. Odmítala mi chodit do školy, že je to nuda a ztráta času. Příklad: Při čtení článku (kdy se ostatní děti učily číst a slabikovaly) listovala ve slabikáři dozadu na komiksy a četla si je. Čláek měla přečtený, věděla o čem je. Problém byl, že paní učitelka občas čtení přerušila a začali pracovat s textem. A dcera nevěděla, kde zrovna jsou. Což se paní učitelce nelíbilo. Naštěstí, s paní učitelkou je celkem řeč, takže jsme se domluvily, já jí řekla, v čem vidí dcera (i já) problém a paní učitelka se rozhodla, že změní skladbu hodiny. Pro práci s textem volila kratší články (méně čtení, více práce s textem) a při nácviku čtení vyšla vstříc čtenářům (byli ve třídě 3) zadáním samostatné práce. A dcera byla spokojená.

Takže, já souhlasím s Anett, i já bych chtěla, aby před mé dítě škola kladla přiměřené výzvy. Ať mé dítě škola neučí, že spoustu času v životě musí prostě přežít (přetrpět), ale ať mu umožní ten čas smysluplně prožít.