Monty, však já tady také dokola opakuji, že to neznamená vůbec nic pro budoucí život.
Původně šlo o to, jak má zakladatelka naložit s dítětem, které před nástupem do školy čte, počítá a je zvídavé.
Tak jsme jí odpovídali a pak se to klasicky zvrhlo v diskuzi o rozvíjení/nerozvíjení.
Ty sama jsi uměla číst ve třech letech, nikdo to do tebe nehustil, projev nadání a inteligence to bezesporu byl. Nic víc tady nikdo o svých dětech, které jsou na tom stejně, nepíšeme.
Jak se s inteligencí a nadáním dál naloží, to už je samozřejmě jiná otázka.
V první třídě jde obvykle hlavně o to, aby se dítě neunudilo k smrti a neotrávilo si školní docházku, u temperamentních pak i o to, aby z nudy nevyrušovalo.
Ideálem je, když tu nudu zahání něčím, co ho nejen zabaví, ale co ho i někam posune, protože to by nakonec mělo být cílem vzdělávání, že.
Ale jsem smířená s tím, že realita vzdělávacího systému ideální není, jako nic na světě není ideální.