Nejstarší dcera uměla ve 2.5 letech abecedu, písmena jsem jí odklidila z dosahu. v pěti byla týden v nemocnici, po návratu četla noviny. Ne pár slov nebo titulky, normálně si četla články a povídala si s námi o nich. Tak jsme na to taky přišli, že začala vykládat o požáru ve vedlejší vesnici, na náš dotaz, kdo jí to řekl, odpověděla, že nikdo, že je to v novinách a začala číst naprosto v pohodě, žádné slabikování, okamžité pochopení textu. Matika jí jde proti ostatním celkem dobře, proti mě jak psovi pastva. Problém nebyl.
Já jsem četla a počítala na úrovni 3. tř. (držela jsem krok se starší ségrou) a až na psaní, které jediné jsem neovládala, jsem se nijak moc nenudila. Psaní byla ta nejhnusnější otrava. Už za socialismu se 30 žáky ve třídě zvládla učitelka dát mi větší nálož příkladů pro pokročilejší a úkoly navíc. Na druhou stranu znám lidi, co na tom byli s inteligencí a vědomostmi o dost hůř a škola je nudila.
Myslím, že se nudit může a nemusí. Záleží na ní, učiteli, spolužácích.... A to možná víc než na její pokročilosti.