Další věc je, že v kteroukoli denní (i noční) dobu mám pocit, že bych měla pracovat. Když piju kafe, mám špatné svědomí, že se flákám, když si hraju s dětmi odpoledne, mám pocit, že zanedbávám práci. Jednu knížku čtu třeba 2 měsíce. Kreslila jsem naposled před 2 lety, háčkovala v době, kdy jsem musela hlídat holky v parku (2 roky), vyšívala v porodnici, turistika 2x za rok, kamarádka se odstěhovala, druhá chodí občas na snídani, jinak tady trčím sama. Už nikdy (pokud nepůjdu do zaměstnání) nebudu mít kolegy, jedině zaměstnance. A i kdyby to byla má nejlepší kámoška, kolega na stejné vlně to nebude. Chybí mi to. Když občas zavítám do fabriky, kde se vyrábí obuv, mám z toho 14 dní depku a chuť jít makat i k pásu (v mládí jsem to dělala na brigádách, vím, co to je a vzali by mě, ale zdraví nedovolí)....