Píšu hlavně abych se trochu vypovidala, ale zajímají mě i vaše názory. Manžel mi byl nevěrný ještě před narozením syna, pak jsem neplánovaně otěhotněla. Po té, co jsem jeho paralelní vztah odhalila, došlo mezi námi k odloučení. Syn zůstal v mé péči. Náš vztah se v průběhu posledních let hodně zlepšil,vypadalo to,že se k sobě vrátíme, ale manžel ne a ne se rozhoupat. Sem tam jsme spolu trávili čas, dovolenou, byl i sex. Nevěra z jeho strany byla i důsledkem jiných problémů ve vztahu, leccos skripalo. Ale dnes už jsou to prkotiny. Vztah tehdy ukončil ještě před narozením syna a od té doby je sám. Já jsem po letech čekání a doufání čekat přestala a našla jsem si nový vztah. Je to hodně čerstvé, tím pádem dost zamilované.. No a mezitím se manžel konečně odhodlal. Nastaly nějaké události v jeho životě, díky kterým si uvědomil - jeho slova - jak jsme pro něj důležití. Tuším, že na to má vliv i to, že viděl, že mám nový vztah. Ale začal podnikat dost zásadní životní kroky, abychom mohli být zase spolu. Já jsem mu slíbila,hlavně kvůli synovi, ale taky proto, že ho mám pořád ráda, že to zkusíme. Ať na mě netlačí, ale že zkusíme začít od začátku. Ale nedokážu opustit milence. Pořád na něj myslí. On ví, co řeším, ale neví, jak je to vážné. Mám sex jen s milencem, ale vídám se s oběma. Vím, že je podvádím oba. Ale je to tak těžké. Manželovi už úplně nevěřím. Milenec je o 6 let mladší než já a hlavně není otec mého syna. Oba jsou slušní lidé a nechci nikomu ublížit :(