Moc neporadim, jen "vyderzat" a nebo event. prehodnotit.
Muj jinak zlatej a podporujici muz mel taky problem. Nejprve jsem na materske s prvni dcerou ucila soukrome doma, v dobe kdy dite spalo. Ok. Pak jsem zacala vyuzivat jednu babicku, ktera a ditetem kroužila kočárem a ja docházela učit do jedné firmy (v místě, bez dojíždění). Ok. Pak jsem přibrala jeden večerní kurz, kdy bylo třeba dítě předat tatínkovi hned po jeho příchodu z práce, abych mohla jet, a to 2x tydne. To uz bylo horší, naštěstí jsem věděla, ze se jedna o půlrok, cíli jsme to vydrzeli se zazatymi zuby a obcasnou nenaladou. Byla jsem uz tehdy ale unavená, hlídání jsem měla jen po nejnutnější čas práce, pak jsem musela hned k ditku, čas pro mne zádný, resp. výjimečně. Jo a pak jeste jsem učila dopoledne 2x tydne, dceru jsem dávala do jesli, rvala cely rok každé hlídání. To jsem tenkrát přehodnotit asi měla, za z nervy to nestalo.
S druhým ditkem jsem se asi třičtvrtě roku nic pracovního neodvážila podniknout, starší těžko snášela školku (emočně i zdravotně), takže byl "klid". Pak jsem začala zase učit, v co nejklidnejšim tempu (v MC, dítě s sebou). To šlo. Pak zas víc práce, hlídání manželem - krize. Nakonec jsme byli cela rodina v zahraničí, ja tam neměla pracovní víza, takže jsem najela na domácí fullservice. Pak jsem začala opět učit načerno, nejdřív málo, to šlo, jak to ale bylo víc než 10 hodin tydne, začalo to chybět v domácnosti a pokaždé to nějak vybublalo, zejména když jsem si chtěla dělat domácí přípravy večer, a zejména když nebylo jasné, kolik za to dostanu (jedno bylo v organizaci prestižního jména, ale než těch viz jsem nevěděla jestli mi budou moci zaplatit). No to byl na mého muže rudy hadr. Uz jsem byla v pokušení vzit si někoho na úklid, nakonec to nechtěl on a zapojoval se hodne, ale řeči měl taky hodne.
Pak po návratu do ČR jsem pul roku nepracovala, opět fullservice rodině a stavbě domu. No a od ledna jsme oba s muzem každý v nové práci, a muzu říct, ze v březnu-dubnu jsme byli na rozvod. Ja v novém oboru, taky mi trvalo než jsem se zaucila, hlídat si 8,5 hodiny abych měla, děti škola-družina-kroužky, stavba v plném proudu, nákupy, úklid, úkoly.... Příšerný. S muzem jsme spolu mluvili několikrát, ja uz byla i jednu dobu unavená i na nějaké manželské povinnosti, takže tím hůř. No přežili jsme, prázdniny teda taky frkot, ted uz jsme konečně přestěhování, dum zkolaudován, a mam tyden na to se nadechnout, než začne další kolo jízdy školním rokem. A zrovna v tuhle chvili přišla nečekaně nabídka na kariérní postup. Kupodivu můj muž me podporuje, tvrdí, ze to dame, ze pomůže. Ale i tak váhám, abych si náhodou nenadelala zbytečně zase divočinu....