ale tak já zas chápu, že se někdo psů i bojí (můj muž se jen "štítí" či jak to nazvat).
smutný je, když ten svůj strach pak přenáší i na svý děti.
teď na táboře se dost poznalo, kdo z dětí doma má psa a umí s ním zacházet. dávala jsem dětem, který nevěděly, jak na to, instruktáž, jak se chovat, když se se psem chtějí skamarádit, co dělat, když na ně začne štěkat, co to znamená, když dělá pes to či ono atd. I ty, co měly nejdříve ostych, tak se rychle osmělily. Pochopily, kdy štěká, protože hlídá, kdy ho mají nechat být, protože je unavený atd. Nakonec z něj byl táborový canisterapeut, on je teda fakt typ psa "mazel". na závěr mu děti složily oslavnou píseň