My jsme se s přítelem rozhodovali dlouho kde budeme rodit. Jsme z Prahy, tak jsme se rozhodovali mezi Apolinářem a Podolím, i když jsme polovinu těhotenství chodili do Motola na kontroly.Také jsme zvažovali i mimopražské porodnice, jako např. Vrchlabí, Slané. Měsíc před termínem jsme navštívili konzultaci u pí Mrkvičkové a rozhodli se pro Podolí a to zejména pro to, že je zde 7 porodních sálů - uzavřená místnost s příslušenstvím a s různými pomůckami pomáhajícími v 1.době porodní. Dalším důvodem byla také právě možnost nevyužít holení ani klystýr. Nakonec jsem všeho využila a musím říct, že holení je opravdu jen na malé části(zhruba 2 tahy)a nevidím v tom problém. Od kamarádky, která rodila zhruba před 2roky jsem však slyšela, že jí tenkrát oholily celou. Klystýr jsem použila vlastní - YAL vyzvednutý v lékárně na předpis od pí Dr.Musím říct, že ani toto my nečinilo žádný problém na rozdíl od maminky, která se mnou byla na přípravně a dostala klystýr od sestry.
Zhruba po 2,5 hodinách nás i s partnerem odvedli na sál, kde jsme byli spolu a jen sem průběžně přicházela porodní asistentka(mimochodem moc příjemná pí Pirohaničová)a s ní někdy pí Dr.Musím říct, že mi v určitou dobu moc vyhovovala sprcha teplou vodou a pohupování na míči.Ovšem nejdůležitější po celou dobu porodu pro mě byla přítomnost mého partnera, který mě masíroval záda,povzbuzoval a v přechodné fázi mi připomínal jak mám dýchat a dýchal se mnou. V druhé době porodní by snad za mě i tlačil,ale poněvadž to nejde tak mě alespoň pevně držel a to tak, že jsem po porodu zjistila, že mám na rukách modřiny.
Narodila se nám holčička Barunka - 3610 g a 50 cm. I když si dala na čas(pomalu rotovala) a možná se jí na svět ještě moc nechtělo tak teď jsme už doma a vypadá moc spokojeně.

Přála bych všem nastávajícím maminkám,aby měly takové štěstí na lidi jako my 5.2.2003 a ne jen na porodním sále, ale i po celou dobu pobytu v ÚPMD.