mám problem, starší dítě si strašně přeje psa. Dokud to byl prostě nějaký pes, dalo se to odrážet hromadou skutečných důvodů, proč NE (alergie příbuzných, fóbie tchýně, malý byt, vytíženost členů rodiny a tak).
Ovšem teď se ocitlo na scéně jedno z osmi štěňat od sousedů na chalupě, moc krásné mile přítulné chupaté atd štěně zcela nevhodné rasy. Moje NE trvá, jakkoliv dceru chápu, je mi jí strašně líto. Je opravdu hodně smutná, pláče, opakuje jméno psa furt dokola. Neřekla bych, že nás tím chce udolat, prostě je smutná. Jak jí můžu pomoci?