Já mám pro tyhle puberťácký móresy pochopení, nechtějte vědět, jak jsem chodila oblíkaná, do školy jsem chodila jak vánoční stromeček od popelnic. U nás totiž půlka holek chodila v béžovejch kostýmcích, vrchol originality byly džíny, triko a nějaký předmět na kůžičce zavěšený okolo krku.

Jestli děsně chce tetování, existuju nějaké krátkodobé které se nedostane do spodních vrstev a s kůží snadno odroste, já takhle zkoušela černou hennu ale asi jsem to měla moc studené, brzy to vybledlo. Že je stálé tetování až pro dospělé, to chápu.

A děkuju rodičům, že mi na moje kreace řekli názor, ale nikdy z toho nikdo nedělal vědu, že by se mnou nemluvili či se naštvali. To fakt ne. Ale mám skvělé rodiče, když jsem se chystala do daleké a nebezpečné země kde se místy střílí, tátovi se rozsvítily oči a popřál mi šťastnou cestu, že on taky chtěl jet do Afghánistánu, akorát mu to režim nedovolil.